Report : Athens (Greece) - November/December 2025
Wednesday 28 / January 2026
Středa 12. Listopadu.
Roky utíkají a další výlet je za mnou, tentokrát do jednoho z
nejstarších měst na světě, do nejteplejšího, evropského města, do Athén,
vzdálenost tam a
zpět se sčítá více než 4 000 km, strávil jsem tam měsíc, byl to jeden
ze skvělých cestovatelských, nebo-li punkových zážitků. Report bude
stručný, psán touhou a vášní k hc/punku = žádné, turistické atrakce
nečekej, přesto vše jsou Athény pro turisty, velmi atraktivní. Athény
mají s okolními městy přes 4 miliony obyvatel. Tři sáhodlouhé metro
linky spojené, dvěma linkami tramvají a nespočet autobusů,
metrem/tramvají jsem zde najezdil stovky až tisíce kilometrů, kompletně
jsem projel celé město, křížem krážem, času na cestovaní bylo hodně, na
tak obrovské město by těch metro linek, mohlo být víc. zelená metro
linka je se podobá vlaku, jezdí nad zemí, tu jsem měl nejraději. Názvy
kapel, lidí
nebudou v původní řečtině, jejich jazyk, je pro nás jiný svět. Pozitivní
je, že většina Řeků mluví Anglicky a respektují cizince. První,
poštovní výměny jsem začal dělat před 20 lety právě s punx s Řecka a
dělám je až do dnes, vždy s nimi byla perfektní komunikace a spolupráce.
Na cestách jsem celý měsíc přespával po kámoších, jedna věc je v Řecku
špatná, mladí musejí na povinnou, vojenskou službu, proto někteří punx
se to snaží uhrát na hlavu, přes doktory, aby nemuseli do armády, válku
logicky nikdo nechce. Při příletu do Athén v první půlce Listopadu se
seznamuji se dvěma metalisty z ČR, máme společný let Praha - Athény,
letí na třídenní, klubový festival - který, jde mimo mě. Cestou do metra
se seznamujeme, hledáme cestu, kupují lístky na metro, kterým jedeme
společně, než ale, přijdou na systém, jak koupit lístky, tak by člověk
zešedivěl, zabere jim to, dobrou půlhodinu. Čekám a poté zjišťuji, že
jde o bývalého člena, metalové kapely MASTER'S HAMMER, je to sympatický
chlapík, než jsme se dostali do centra, zabralo to více jak
hodinu, celou cestu metrem byla řeč o muzice, cestování, koncertech,
turné kapel co kdo a jak... Velmi příjemný pokec, až mne trochu mrzí, že
mne opouští, tak to prostě je. Oni přestupují z modré na zelenou,
konečná zastávka je pro ně Victoria, takže centrum Athén, přestupuji na
červenou linku - Syntagma a jedu dál na konečnou stanici Anthoupoli,
poté vezmu Autobus do Petroupoli, autobusy zde lidé stopují rukama,
zajímavé jak, někteří zastavují autobusy. Mezitím volá Mat, VILE
SPECIES, kytarista. S kterým jsem už dobu domluvený, řadu let jsme v
kontaktu, volá, jak přijet k němu domů. Trochu mám zmatek se dostat
správným autobusem, jelikož vše je psáno v Řečtině, a to je kurva těžkej
hardcore, tahle řeč, to doslova! Latina u autobusů nikde není, jenom
řečtina ALFABETA, značení Latiny malým písmen, je pouze v Metru, pokud
by to tam nebylo, bylo by cestování stokrát složitější, autobus je plný k
prasknutí, natolik, až mě přivřou batoh do dveří a jede se dál s
polootevřenými dveřmi, no kurňa, v tu chvíli se vracím zpět na konečnou
metra Anthoupoli, chvíli počkám na Mata, dorazil, jedeme k němu domů.
Seznámím s jeho přítelkyní Eleni, která byla mimo jiné také na MNFL
festivalu, když tu hrály VILE SPECIES v roce 2023, jejich první koncert v
ČR. Seznamujeme se až u nich doma, na festivalu jsem ji neviděl,
přijeli s RAZGRUHA v jednom obrovském autě společně s dalšíma punx,
čítajících 15 osob, ve finále na to nebyl čas, jako pořadatel festivalu
to nejde časově dát dohromady, však o to více máme času se poznat v
jejich domácím prostředí, jsou to milí lidé. S Matem jdeme pro piva
kousek do ne moc vzdáleného, večerního obchodu, pro pivo značky Alfa a
Mythos. Musím konstatovat, tyhle piva jsou více nasládlé a tak my jdou
hned po chuti. Přestal jsem pivo pít, opravdu ho piji výjimečně. Tohle
je ta výjimka. Španělské a Řecké piva jsou naprosto unikátní. Pivo zde
není vůbec levné, 2 € lahváč a jídlo je tu také o dost dražší než u nás,
nebo v jiných státech, Jižní Evropy. Zapínám Bluetooth reproduktor,
který jsem si přivezl s sebou. Pouštím dvě skladby od RAW HATE, z
druhého LP Fuck Off And Die!, kurevský, brutal náhul, plných velmi,
promakaných rifů, všechny vinyly od nich miluji. A poté druhé, taktéž
výborné album, postpunku od ENDORA Y SUS VICIOS, které jsem viděl v
Sobotu 30. Listopadu v Barceloně 2024, ve staré fabrice na koncertu Can
Batlló. Byl to parádní koncert, kde zpěvačka byla ve formě projevu na
způsob, PLASMATICS či THE SEXUAL. Bavíme se o všem možném, hlavně o
muzice, kapelách, koncertech, aktuální punkové situaci Athén. Jdeme spát
k ránu a druhý den, to jest Čtvrtek razíme k večeru do Čtvrti Exarchia.
Čtvrť kde se odehrává většina punkových aktivit, čtvrť která čítala v
minulosti velké množství, punkových squatů, do roku 2015, poté přišli
velké represe ze strany města, vystěhovali většinu squatů v Athénách,
hodně demonstracích tu bylo za vystěhované squaty, punková komunita je
zde stále při síle, jdeme na místo, kde byl při protestu zastřelen
policistou před 18 lety, v roce 2008, patnáctiletý kluk, všude na každém
rohu Exarchia jsou riot policisti se štíty a obrněnými autobusy, kde
kouří tabák a pijí čas, připomíná to filmy, či dokumenty z Kolumbie se
středy s Policií. V listopadu je tady přes den kolem 25 stupňů, takže
přes noc můžu být stále venku, je tady teplo. Jdeme na ulici, kde pouští
pankáči hip-hop, přitom je to punková akce, tohle jsem úplně tak
nepochopil, akce o počtu čítajících více než 300 lidí, všude se popíjí,
setkávám se Jasonem, s kterým jsem nějaký čas v kontaktu. A také s
Ňetem, oba dva byli na MNFL festivalu, každý, ale jiný rok. Ňeta jsem
dal na propagační leták, aniž bych to věděl, po ročníku číslo 15.
Myslím, že ze Sikiho fotky, konce roku 2023. S Jásonem jsme byli minulý
rok 2024 na 5 festivalech, z toho dva byli v Německu, jeden v Dánsku a
dva u nás v ČR. To vše, pouze během 4 měsíců, stihnout 5 festivalů, bylo
velmi pozitivní, po součtu dnů, jsem zjistil, že více jak měsíc jsem
byl pryč, na všech 5 festivalech. Pařba na ulici, jede až do ranních
hodin, vedle se stavíme s Matem a Jásonem na výborný Falafel, za 2, 80
€. Je ho fakt hodně za ty peníze, chutný Falafel. Na ulici jede párty do
raná, kde si skoro všechno po sobě návštěvníci uklízí. Zbytky odpadu
uklízí s pytlem jedna slečna, které jsem nabídl pomoc, uklízíme bordel,
aby toho nebylo málo, tak za chvílí přichází, více kuriózní situace.
Slečna zjistí, že ztratila v pytli s bordelem prstýnek. To znamená, že
musíme celý pytel vysypat na ulici, prstýnek najde a opět házíme všechen
odpad do pytle. Mezitím se seznamuji s mladou slečnou, původem z
Turecka, je milá a je s ní sranda, ostatně jako většina lidí jsou zde
milí. S Matem jdeme pozdě zpět na metro, přijdeme k ránu a jdeme se
vyspat, pátek lehce odpočívám. Mat v pátek vaří veganské jídlo, velmi si
pochutnáme, v další sobotní den, se jdu podívat do města, všude hodně
lidí a dost odpadu v centru města, říkám si, konzum je všude stejný,
lidi pracují, kupují, ale především vytvářejí tuny odpadu. Athény jsou
tohoto nevyjímaje, tohle se my příčí, lidi jsou jako nákaza, celý svět
je zamořený odpadem, především z plastu, kam se poděl cit, vnímání,
vytratila se lidem duše. Řecko, bylo ve finanční krizi a teď to splácí
dvojsečně. Bezdomovci na ulicích, v čem je tenhle prohnilý systém jiný,
bez tak vytváří sobecky, apatický lidé, kteří myslí stále a pouze na své
pohodlí a peníze, pořád musíš vydělávat, platit, utrácet, tak jak
systém určí. Totální kontrola vládou. Ve spousty ohledech je to stejné,
stát se o lidi nepostará, nechá je chcípat na ulici. Tak hlavně, že máme
občanky...
Neděle 16. Listopadu, je
můj první koncert v Řecku vůbec, těším se moc. Vyrážím metrem na moudrou
stanici Halandri, v metru volá Jason, který mě nabere na metru autem a
poté jedeme na místo, v nadcházející dny jsme jeli jeho autem domů a brali matraci na spaní, do jeho nového pokoje v centru města, která byla určená pro mě. Čekám na jeho kámošku Dafni, která za mnou přijde
před metro. Koncert je na 20 let starém Squatu Prapopoulos, místo je
budova s velkou zahradou pro koně. Koncerty tam dělají stylem Non Profit
D.I.Y. Žádné vstupné, za bar, platíš dobrovolné peníze - dobrovolné, to
znamená, že nikdo neurčuje cenu, jak si asi milně vysvětlují, někteří
pořadatele koncertů z ČR. Kolik dáš, nezáleží, tento způsob je my velice
sympatický, pravdiví a vlastně do určité míry inspirativní, tímto duchem, skvěle
fungující prostor. Hraje 5 kapel, z toho jsem viděl 4, protože místo na
squatu, kam se vejde sotva stovka lidí, bylo narvané k prasknutí,
přišlo více, než 200 lidí, Auuu! To je super, na české poměry, velmi
netypické. Líbí se mi všechny kapely, řecké kapely jsou úžasné, mají v
sobě duch revolty, ostatně pořád někde vidím po městě, plakáty na nábor
různých, bojových sportů, jsou to bojovníci. DEEPxCUT hráli letos 2025 v
ČR, když jeli 9 denní turné, bavil jsme se delší dobu se zpěvačkou.
DEEPxCUT zahrály parádní hc/punk, mají venku tři demo kazety, z toho
jednu měli na koncertě, jejich poslední nahrávku. Nedalo se tam hýbat, po
prodírání se mezi lidmi, nijak extra netoužím. Další skvělá hc/punk
kapela byla NOT OUR WARS? Z Berlína, kde hraje na baskytaru Giacomo -
SPUTA, BOBSON DUGNUTT, Bubeník Isa-TERMINAL FILTH. Kteří hrály u mne na
festivalu, každý na jiném místě, jiné roky. Na kytaru/zpěv zde hraje
Ludvik, dříve CITY RATS aktuálně ZANJEER. Kluci mne hned zdraví, je
skvělé se s nimi opět vidět, hodit s nimi řeč, popít s nimi. Na živo to
byl našlapanej hc/punk s velkým množství kytarových vyhrávek, fakt to
bylo skvělé, na bandcampu mají pouze kazetové demo, jsou zde na
čtyřdenním turné po Řecku, venku mají kapelní merch, Giacomo mě daruje
velký odznak na vestu. Paráda, díky moc. Na jejich koncertu se strhává
absolutní pogo průtrž, před kapelou se nedá hnout. Ludvíkovi proslovy
směřují k aktuální válce v Gaze/Palestině-fuck the war! Mezitím na koncertě potkávám
Orestise - bubeníka z PISSSNIFFERS, také kytarista je na koncertě, tohle
raw noise crust punk trio hraje výborný worship jako DISCLOSE. Zajímavé
je, že on o mne ví všechno a já ho teprve poznal. Přátelský kluk,
poctiví fanda crust punku, máme dost společných témat, mimo jiné
PISSSNIFFERS mají hodně vydařené LP. Orestis hraje na bicí, ještě v
dalších raw punk smečkách KOLONAKI SS, KOLASI. Po koncertě jedeme s
Jasonem autem do Exarchia, včetně jedné Mexičanky, jsme úplně narvaný, v
autě je šílená párty, kořalka, piva tečou proudem, docela šílenost.
Cirka po hodině dorážíme k jednomu baru na ulici, kousek od místa, kde
jsme byli ve čtvrtek na párty. Opět se pije před barem, pouštíme magič, a
opět je tady sympatická holčina z Turecka, její jméno si nepamatuji
vytuhla, úplně na sračku na chodníku, vedlejší osazenstvo společně s
Jasonem ji nakládá do auta a jede domů. Bylo kolem 5 hodiny ráno,
zůstávám ještě chvíli v Exarchii a jdu se podívat po Athénách, vedle
nechutně zírají, krysíma očima riot cops, jdu dál, cestuji, procházím se, nebo-li poflakuji se
po Aténách dalších 5 hodin, jakože fakt už je deset dopoledne, v tu
ráno volá Mat, kde jsem, co se děje, že jsem nepřišel k němu domů?!
Říkám, mu, nestíhám, zkusím do hodiny dorazit, potkal jsem na ulici
nějaký lidi, popíjeli se pivka, pouštěla muzika, jela se klasická
pankárna na ulici, nikam nespěchám, dorazil jsem k němu domů po 11
hodině, absolutně unavený, zbytek dne jsem prospal, místo toho mám jet
na zkoušku s Matem s VILE SPECIES. Říkám mu. No sorry, kámo, je, ze mě
mrtvola, tady šlo spíš o mne, na zkoušku jsem chtěl jet hodně, ale nešlo
to, musel jsem se pořádně vyspat. Tohle byl hodně náročný den/noc/den.
Se Sotirisem a Chrisem se setkáváme jiný den, venku před barem v
Exarchia. Další dny, mě protáhne Mat Centrem Athén, uděláme si výlet
kolem Akropolis a Monastiraki. Monastiraki je přestupní metro stanice, stará více než 100 let, zachovaná v původním stavu, skvělé, viděl jsem památky staré stovky, ne-li tisíce
let, strávili jsme spolu 7 hodin, čisté chůze, akorát bylo vedro,
hroznej hic, vědět to, vzal bych si kraťasy, 26°, ve stínu. Na slunku
mohlo být tak 35 stupňů, takže na koupání, po půlce listopadu, paráda, u
nás můžeš sedět maximálně tak u kamen, poté jdeme konečně do obchodu s
vinyly SCARECROW, který provozuje Darek a Giorgos, velmi sympatičtí
kluci s přehledem celosvětové muziky, je to menší obchod s hc/punk
muzikou, která mne zajímá především. Předem tu mám zamluvené desky,
PLEKTANI (ΠΛΕΚΤΑΝΗ), a již zmiňované LP od PISSSNIFFERS,
obojí vyšlo na Chaos A Anticonformity, label a distro provozuje zpěvák z
PLEKTANI, skvělé, že je mám. V malém obchodu s muzikou jsou kapely z
celého světa, tento obchod jsem navštívil ještě v další, následující dny
čtyřikrát, celkem pětkrát, strávil jsem tam poměrně dost času, prošel
snad všechny vinyly a samozřejmě pobavil se s Darekem a Giorgosem. Tento
typ malých, kamenných obchodů mám rád, kor když vidím, že to dělají
lidi se srdcem a láskou, ceny za desky jsou zde dosti přijatelné, pokud
máš hotovost, dostaneš slevu za každou desku, jak sympatické, skvělí
D.I.Y. Přístup. Muziky jsem si přivezl poměrně dost, parádní singl od
KRAYAT, raw punk kapela z Berlína, v roce 2023 jsem je viděl na Köpi a
bylo to skvělé vystoupení, národnosti jsou to dva Řekové a Jeden Bulhar.
Johny hraje v další hc/punk kapele, jménem DERRUMBE se členy FARSA.
DERRUMBE mají aktuálně venku, velkou desku, taktéž jsem si přivezl,
výborný singl UNA BÉSTIA INCONTROLABLE z Barcelony, který vyšel na Irong
Lung v roce 2014. Dále MAAILMAN LOPPU - Tuhon Koodi LP na Svart
Records. Excelentní švédský Öresund 4 way split ZYFYLIS / NONPLUS /
JUNTA / HAG - LP. Prví album od POISON IDEA, BLACK UNIFORMS, dvou LP na
Unrest Records. Československou kompilaci EPIDEMIE u Papagáje na
barevném vinylu, levnější než u vydavatele. ABRASIVE WHEELS - The Riot
City Years 1981 - 1982 LP, jejich singly na jednom LP a mnoho, dalších,
úžasných nahrávek. Trochu mě mrzí LP VARAUS, které jsem tam nechal, sice to byl bootleg, ale i tak bych ho potřeboval, příště snad už to klapne. Loučíme se v obchodě, jdeme cestou na metro s Matem, na Falafel, jiný než posledně, pak autobusem a hurá k němu domů, pustit
vinyly, který si Mat koupil, pouští SS DECONTROL, první jejich album z
roku 82, kterou si koupil právě dnes, krásný splatter vinyl, pak jde na
řadu dvou LP od NASUM. Pouští také novou desku od SICK DESTROYER, kapela, kde
hraje Otto z N.T., jejich vinyl slyším poprvé. Od Mata dostanu mikinu VILE SPECIES, jejich nové LP,
CD. Vzhledem k tomu, že Thanos neměl k dostaní žádné LP od DISHÖNOR, raw
crut punk z Thessaloniki, zařizuji přes Mata obě LP od DISHÖNOR, týden
před odjezdem z ČR píše FATFACE, fastcore powerviolence kapela z Athén/Piraeus, která si chce
zahrát na MNFL, to je náhodička, venku mají čerstvý singl, abych se
vrátil k tématu, k poslechu si dáme pivo z lednice, popovídáme si o
dnešním cestování, jdeme spát něco po půlnoci, byl to jeden z nejlepších
dnů v Aténách, naprosto úžasný den, jsem dojatý blahem.
Sobota 22. Listopad,
byl druhý koncert na který jsem se opět hodně těšil, koncert se koná v
D.I.Y. Místě sklepního prostoru, na Metro stanici Ambelokipi, modrá
linie v centru města. Ve stejný den je další koncert v Athénách, cirka
15 km od sebe. Jediný co mne zaráží a vlastně překvapuje, je fakt, jakým
způsobem pořadatele v Athénách, pořádají koncerty, v týdnu žádné nejsou
a pak najednou v sobotu, neděli jsou dva ve stejný den/dny, nikdo my
nedokázal vysvětlit proč tomu tak je. Původně koncert hledám, kousek od
místa je squat, kde žijí cikáni a nějací Arabové, okna mají zatlučené
prkny, vypadá to squat bez vody a elektřiny, vedle pořádají komunitní
sešlost s občerstvením, kde propagují squating pomocí různých tiskovin.
Místo na mne působí spíš neutrálně. Než abych byl, příjemně naladěn, tak
jako tak, po návštěvě tohoto místa na mne lidi působí přátelsky. Cirka
po 30 minutách nacházím, již zmíněný sklepní prostor na koncert, opět
jako tomu bylo prvně, i tady je kapacita místa cirka 80-100 lidí max.
Přijde jich 2krát tolik. Takže, řežba, místo je narvané k prasknutí,
všude lidi, vevnitř venku, nedá se tu hýbat a pokud se neprodřu dopředu,
tak neuvidím ani jednu kapelu, tohle sardelování mne úplně nebaví, ale
co už. Na koncerty do Athén chodí, velké množství lidí. Vstup je zadarmo
a bar funguje opět stylem, dej kolik chceš, piješ kolik chceš -
dobrovolný příspěvek, v porovnání Jižní Evropy, Portugalska, Španělska a
Itálie, kde jsem strávil během dvaceti let, velké množství času, je
Řecko tímto způsobem dost odlišné od ostatních zemí. Podotýkám D.I.Y.
Punkové hnutí v Řecku funguje v pravém slova smyslu Undergroundu, na
dobrovolnictví, rovná se. Anarchopunk v praxi. Před koncertem se
setkávám s druhým Jasonem, s Jasonem Papantem a také s Dafni, s kterou
jsme jeli společně autem na Prapopoulus Squat. Večer hrají tři kapely, z
toho jedna dívčí kapela s Houslema, udělám několik fotek, popíjím s
návštěvníky koncertu, také zde je na koncertě hodně žen, holek. S Dafni a
jejími kámoši, sedíme, popíjíme a bavíme se na ulici, před vchodem, po
koncertě ještě chvíli zůstávám, jdu se projít nočním městem, baví mě to
teplo, 18° stupňů přes noc, je ideální na cestování. Paráda, čekám až
otevřou první metro, kterým cestuji zpět na Petroupoli, a poté si jdu
odpočinout, cesta byla pouhých 10 km metrem. Byl to opět náročný den,
noc. V neděly píše Ilias, zdali s ním v pondělí, pojedu na zkoušku
PLEKTANI, jasná volba, že ano, s Illiasem jsem, již nějaký čas v
kontaktu a konečně se setkáváme osobně, Ilias je velmi přátelský, dříve
hrál na kytaru v kapelách GUTTER a LFEWRECK s jeho Bratrem, na živo jsem
PLEKTANI viděl v červnu v Kodani, byl to famózní zážitek, ARMAGEDOM na
mým festivalu a PLEKTANI v Kodani, byli pro mne nejlepší sety, které
jsem v roce 2025 viděl, surové, unikátní sety, PLEKTANI hrály na dvě
kytary, raw d-beat crust punk v tom nejlepším provedení, co si dovedeš
představit, kurevsky jim to šlape. Obrovský tok energie, který předali
publiku, jsou fakt dobří, hodně sehraní. Před zkouškou beru metro na
stanici Omonia, takže do centra, cestou vidím, ženu bezdomovce spát na
ulici, která jede na jehle, pohled, klečící osoby se zapíchnutou buchnou
v ruce mě celkem děsí, za ty roky jsem toho viděl poměrně dost,
heroinový squaty v Barceloně, hádky ve squatech, pouliční rvačky, ale z
tohohle je mě zle nejvíce, cestou tam, navštěvuji opět obchod Scarecrow,
abych si na doporučení od Mata koupil LP kraw d-beat punk rozbrušky PYR
KATA VOULISI (ΠΥΡ ΚΑΤΑ ΒΟΥΛΗΣΗ), obchod jsem dneska nestihl, půjdu
zítra a budu šťastný, tohle je čistokrevný předání, raw punk masakru! 7
skladeb worshipu od TOTALITÄR na řecký způsob, včetně nestandardních
textů, nasraných zpěvů a rychlých kytar, hotová senzace. Ví, jak se trefit do chutě, tohle LP je čistá
energie, po návratu domů jsem LP přehrál minimálně 80 krát, nebo
vícekrát, několik týdnu jsem ho poslouchal pořád dokola, nejvíce jsem to
vydržel 5 hodin v kuse, jednu stranu, aggggrr! Objevovat nové, skvělé
kapely, je to co mě baví nejvíce, doporučuji všemi deseti. Poslechni
jejich bandcamp. Jedna z top desek tohoto roku, objev desetiletí, snad ještě lepší, než, švédský originál "Vi Är Eliten"
album, které my jejich produkcí připomínají nejvíce. PYR KATA VOULISI
je zákon raw punku, nemá to chybu, výborná kresba od Robina Wiberga z kapely
SVAVELDIOXID. Členové hrály v kapele HORIS IKTO, a také zpěvák v
RÄJÄHTÄÄ, parádní raw punk sypec na stylu, finských raw punk kapel 80.
Let. Venku mají, povedené CD-r z roku 2006, které vyšlo, nákladem
kapely. Na CD-r je deset skladeb, s covery od starých, finských kapel s
výjimkou, švédských MOB 47, inspirace se nezapře. Měl jsem několik kusů v
distru v roce 2010, od Antonise Gianakakise, který provozoval Alcoholic
Desaster, label - distro, spolu jsme roky dělaly velké množství,
poštovních výměn, než to zabalil s labelem a distrem, byl to skvělí čas.
S Illiasem se domlouváme na 18:00 hodinu, sraz je na metro stanici
Sepolia, po příjezdu Ilias volá, abychom se našli, beru Telefon, konečně
se setkáváme osobně, nastupuji do auta a jedeme směr zkušebna, která
leží o dvě stanice vedle, na Metaxourghio,
předtím jdeme do obchodu na nákup piv a oříšků, poté jdeme do velké
budovy, kde je komplex zkušeben, více kapel, členové PLEKTANI, jsou
velmi přátelští, seznamuji se s nimi, je s nimi sranda, zkouška
probíhá na vysoce profesionální úrovni, žádné cáry papíru, seznamy s
texty nemají, mluví pouze kytary, přehrávají celý set, tak jako tomu
bylo v Kodani. Ouu, pecka, jsem unesen. Raw punk as fuck, od Iliase
dostanu darem, tričko jejich kapely a
LP, které už sice máme, ale nevadí, budu mít dvě, když se jedno hodně
ohraje, tak mám další, haha. Členové hrají ve spousty dalších kapelách,
kapely jsou propojený stejnými členy, dokonce v jejich zkušebně zkouší
dalších 10 kapel, DOWNWINDER, DIRTY WOMBS, RAMPAGE!, FERAL KIDS, CHAIN
CULT atd... v Mimo jiné Illias s bubeníkem Vaggelisem jsou bratři.
Vaggelis hraje, aktuálně ve více kapelách, prošel 12 kapelami, jeho bicí
je radost sledovat, přesné, strojové údery padají na blány bubnů a
především různé, kombinace přechodů. V zápětí vezme kytaru do ruky,
ukáže kytaristům riffy na nové skladby, skladby na singl, no tyvole,
muzikant na světové, profi úrovni. Jsou výborný muzikanti a ještě lepší
lidé. Je to sympaťák. Vaggelis se vrátil minulý týden, v pondělí z
třítýdenního turné s CHAIN CULT,
po USA, Mexiku a Kolumbii, všechny desky jim vychází na La Vida Es Un
Mus. Po zkoušce, vypraví zajímavé zážitky z turné a letos z Puntala Rock
festivalu, z Finska v Lempäälä, též jsem byl v roce 2018, skvělý
punkový festival, kde se sešel s Danem/SPHC labelu. Je s ním sranda,
nejlepší hláška po zkoušce. "Hoši došli piva, nemůžeme, dál zkoušet"
je velmi vtipná, řežu se smíchy, z patra nahoře přijdou dva členové,
nové raw crust smečky jménem KOLASI, jdeme nahoru na další zkoušku, kde
hraje Orestis z PISSSNIFFERS na bicí, hrají raw punk as fuck, sleduji
dvě skladby a jde se na pauzu, popíjet pivka, víno a klábosit o muzice,
turné atd... Opět velmi sympatičtí kluci, jsou nadšení a motivovaní,
správným, hudebním směrem, chvíli klábosíme, v kroužku vedle zkušebny.
Musím, za 5 minut jet na poslední autobus, který jezdí do půlnoci,
loučím se. Ilias mě jde vyprovodit na Autobus, který musím dobíhat,
jinak bych ho určitě nestihl, je to poslední autobus. Jen tak, tak jsem
ho stihl, skvělí, musel bych pak jít v noci 6 km pěšky. Autobus otevírá
všechny dveře, zadní, přední, takže pohoda. Ne jako v Barceloně, kde se
musíš prokazovat, vždy při jízdě lístkem, a chodit předními dveřmi, tam
mají o dost lepší metro, než je zde v Athénách, autobusy jsou lepší v
Athénách, vzato Barcelona má jedno z nejlepších Metro sítí z celé
Evropy. V autobuse jsou zde čtečky karet, nebo papírových tiketů,
popravdě nevím, jak to funguje. Všechno je v řečtině, nejde tomu
rozumět. U dveří metra, nechávají lidé, použité, papírové jízdenky,
které mají ještě časový dosah, dva lidi, mě dokonce dali před metrem do
ruky již použité, funkční jízdenky, aniž bych něco po nich chtěl, úžasná
solidarita, mentalita lidí. Jednou mě darovanou, použitou jízdenkou,
kontroloval revizor, revizoři jsou většinou hojně na přestupech a
výstupech, společně s policisty, seku-rity zde slouží pro pořádek, ne
pro hlídaní černých, pasažérů. Při výstupu z metra, je potřeba mít
lístek, nebo počkat a projít bez lístku za někým, až se otevře turniket,
nebo-li dveře od východu metra. Je to jako v Metru v Lisabonu, ostatně
Athény dost připomínají Lisabon, chudobou i bohatstvím. Zašlé omítky
domů, pomlácené Opuncie Mexické - kaktusy s jedlými plody, rozsekané
palmy. Byl jsem svědkem, jak jednu Asiatku zavřel turniket při výstupu s
taškami na Omonia, nemohla zpět ani ven, celkem kuriózní situace, bylo
my ji trochu líto, snažil jsem se jí pomoci, vysvětlit, že musí
přeskočit turniket, protože nemá platný lístek, ona nerozuměla a vlastně
se i bála, skákat přes turniket. V další den, dostávám zprávu od Simona
z ČR, kterého potkávám v Athénách, známe se už dřívějška, z festivalů.
Volba je jasná, počkám na něj u Metra, Zrovna jsem poblíž Ambelokipi,
tak si dáme sraz tam v 22:30 u metra, jdeme popít do Exarchia k
alternativnímu baru, dobře se bavíme, vrátím se do místa na spaní až
kdoví kdy k ránu, procházím si Athény a je to super, užívám si krásy
tohoto města, velmi dobře.
Pátek 28. Listopad,
domlouváme se Simonen na akci, která leží u Autobusové zastávky
Panteios, na univerzitě - Panteion University of Social And Political
Sciences, kterou pořádají studenti, univerzita, zde slouží jako sociálně
squaterské hnutí pro mladé, osazenstvo je tu opravdu mladé, jsou tu
nějací pankáči v 16 letech s nášivkami BASTARDS, myslím starou, punkovou
kapelu z 81 roku z Tampere, s mlaďáky se zná Simon, na mne působí
trochu dětinsky a vlastně bych jim mohl dělat otce, je to jiná generace.
V tento den, tady hrají v jednom klubu v Exarchia, cirka 100 metrů od
obchodu Scarecrow. Švédský DÖDSRIT, mě to nezajímá, hrají nudný
blackmetal, jejich desky neposlouchám, chtějí za vlezné 25€, i když
jsem je viděl na různých festivalech, během cirka 5 let, tak tento druh
komerčních akcí, podporovat nechci. Mám rád squaty, D.I.Y. Kluby,
zkušebny a celkově místa, kde se cítím dobře. Proto jsme šli na
univerzitu, s pěknou zahradou plnou palem, na D.I.Y. Večírek, kde byli
na domu pověšeny bannery s nápisy za podporu sociálního centra a
squatingu, sice tam hrály opět hip hop kapely, což my taky hlava úplně
nebere, ale proč ne, je tomu tak, jak tomu bylo i posledně v Exarchia,
vstupné tu není a pití na jejich barech, je za dobrovolný příspěvek,
studentská hala je plná lidí, venku je opět hodně punx, cirka hodinu
poté, začíná z nebe padat obrovské množství vody, začal ukrutný déšť. Po
půlnoci jedeme do centra, opět cestuji po Athénách a vracím se až druhý
den v Sobotu v 19:00 na spánek, to jsem trochu přepískl, takhle zase
nespat, opět, klasická pankárna na ulici, kousek od Metra Ambelokipi
popíjím vodu s bílím vínem, dostal jsem od nějaké, hodné paní tašku s
omáčkou, uvařenýma těstovinami a Jablkem, ptám se jí, co to je a proč my
to dává? Ona odvětí, že je to jídlo a myslí si, že jsem určitě, delší
dobu nejedl, když vidí můj unavený obličej, má pravdu, líbí se my, jak
jsou zde lidí starostliví, empatičtí a nesobečtí, auuu, úžasní, miluji
vás! Byl jsem uzavřen ve městě, vzhledem k sobotnímu, úmrtí zaměstnance v
Metru, nevím co se stalo, ale je to smutné, tak jako tak, metro
nejezdilo po celý den, až večer bylo opět v provozu, tohle se my stalo
osudovým. Protože jsem přišel večer, kdy už začínal koncert v centru,
vlastně podobná situace jako posledně, dvě akce v jeden den. První byl
festival PUNK AGAINST CAPITALISM, který pořadatele dělají také v září,
dělají během podzimu dva festivaly. A druhý den to samé, Neděle, dva
koncerty se kryjí navzájem a ještě k tomu kousek od sebe od metro
stanice Victoria, na jednom koncertu s názvem PUNK MEANS SOLIDARITY
hraje Christopher, kytarista z VILE SPECIES s jeho druhou kapelou
INCINERATION, škoda, že jsem nemohl jít, ani na jeden koncert, nedal
jsem to, únava z předchozích dní byla veliká, a fakt je ten, že člověk
není už nejmladší, po 40let to člověk snáší taky trochu jinak, než
dříve, aggrrr. Jediná škoda, že v týdnu jsou koncerty v Athénách
absolutně mrtvý a o víkendu se kryjí. Začátkem Prosince se scházím se
sympatickým Steliosem, který psal, že bychom se mohli sejít, dát řeč,
nikdy jsem ho neviděl, napsal, přes jeho kámoše kytaristu, který byl
zrovna v Iráku. Scházíme se na Červené lince, na Metro stanici Dafni,
neplést si se jménem, již zmiňované ženy. Téma, je následující, muzika,
festivaly obecně, jdeme do baru na točené pivo Alfa a paráda, pivo dobře
chutná, k němu nám přinesou, jako pozornost podniku arašídy. Stelios se
zaměřuje především na metal, je to starší, nenápadný člověk, věkově k
60 letům. Zajímavá diskuze o všem možném, a ještě zajímavější je fakt,
zařizuje heavy metalové kapely jako promotér na, český, metalový
festival Master Of Rock ve Vizovicích, tímto mne vážně zaskočil a
doslova překvapil, opravdu skvělé setkání s člověkem, který má obecně, v
muzice velký přehled. Schůzka byla v sobotu 6. Prosince.
Závěrem : Cestování je poznání sebe samého, hodně mě to baví. Řekové jsou velmi přátelští lidé, většina z nich mluví dobře Anglicky a vyjde vstříc, chtěl bych všem poděkovat, za skvělé přivítání, strávil bych tam ještě, další měsíc, nebo klidně dva, tohle byl tak úžasný výlet, na který budu dlouho vzpomínat, z tohoto budu duševně, ještě několik měsíců žít, vzpomínat na skvělé chvíle strávené s výbornými lidmi, přáteli, těším se na další návštěvu Athén a celkově Řecka. Punk's Not Dead!
Fotky / Obrázky :
