K-TOWN FESTIVAL 2015 - Kodaň (Copenhagen) Dánsko
Pátek 19. Června 2015
Report sepisuji s lehkým
zpožděním, tudíž se tu objeví případný nedostatky, či výpadky paměti
:-). Festival v Kodani plánuju už nějaký čas a konečně až letos 2015 se
tento plán uskutečnil. Jedeme ve dvou Já - Peťan//Aback distro a Romek -
Dekasta, ex Mass Genocide Process... Dva měsíce dopředu domlouvám
spolujízdu, která klapla na trati Praha - Odense. Na nádraží se slízáme
nějak okolo 8 ranní hodiny, mezitím potkám Klárku, coby přistěhovalkyni z
Havl. Brodu do Prahy, hodíme řeč a mažu směr směnárna, jenže žádná není
otevřená. Mezitím přijíždí auto, kde sedí Romek, Řidička, její syn a
dvě spolucestující, který sedí jak přibitý. Romku nabrala spolujízda v
Brně už hodně brzo k ránu, po pátý hodině, takže má trochu procestováno
s tímto osazenstvem. Ještě než nastoupím do auta lítám po směnárnách,
který se ale otevírají až od 9 hodin ráno, takže mám smůlu, výměna
nakonec dopadla někde při cestě u benzínky u Česko/německých hranic,
cesta utíká v poklidným tempu, v baťohu mám nakoupený lahváče s nějakým
jídlem. Takže klopíme s Romkem lahváče, s tím, že nám řidička po
chvilce oznamuje/zakazuje, ať si pivo necháme na festival, zákaz ho pít v
autě, šlus, konec, to to pěkně začíná. Do toho ještě posloucháme
konzervativní kecy, jak pivo hrozně smrdí atd... No upřímně, co je
horší, zdali jejich parfumerije, nebo doušek, vánek líbezného smradu z
chmelu ha, ha. S pivem máme finiš utrum, celou cestu jedeme až moc v
poklidu, žádnej bordel, chcaní do flašek za jízdy ala turné
Lipo/Dishnojárna a podobných zhovadilostí se nekoná, spíš naopak v autě
je ticho jak v hrobě. I tak díky patří jim, že nás vzali. Mimo jiné se
bavíme s Romkem jak budeme po Skandinávii a Německu jezdit vlakem na
černo, to se nám při zpáteční cestě vyplní, aniž bychom to extra
plánovaly. Navazujeme téma jízda vlakem na černo, z které jde jedné ze
spolucestující dost husina po zádech a vůbec nás nechápe/nechápou,
hlášky typu, "skončíte akorát v base" jsou mi lehce k smíchu i když
vlastně skoro jsme tam jednou nohou byli, k tomu se dostanu o něco
později. Asi po 14 hodinách nepřetržité jízdy nás vysazují v Odense,
takže jdeme na stopa směr Kodaň, do Kodaně to je stále 165km, první
kapela začne hrát cirka za 3 hodiny. Máme málo času, vzhledem k tomu, že
nás nikdo nebere, většinou si lidé ťukají na hlavu, co to jako děláme a
jak to vypadáme, hrůza, kurva kde to jsme! Takže nakonec volíme
variantu jízdu vlakem na černo. I přesto, že peníze máme, tak jednak je
tady všechno strašně drahý a za druhý, jsme trochu pozapomněli, na to,
že v Dánsku nemají euro, nýbrž dánskou korunu, my ale ne víme jak dánská
koruna do začátku festu vypadá, máme eura. Ptáme se na cestu do Kodaně,
jenže začíná chcát jako kráva, Romek se ptá na cigáro, kde nás mezitím
jeden hodně milí pár bere na nádraží autem, no a to si říkáme, že máme
štěstí, protože začal fakt kurevskej marast liják, na kterým bychom
prochcali cu grunt, nebýt jejich auta, jedeme asi tak 20 minut autem, to
bychom se pěkně prošli, poté nás vyhazují u nádraží, tam čekáme na
vlak, jedeme bez lístku rychlíkem směr Kodaň, kalíme lahváče, po chvilce
přijde průvodčí, jenže mi jsme bez lístku, ona říká, že je to trestný
čin, vymýšlí si aby nám nahnala strach a pokud nezaplatíme, takže na nás
zavolá cajty, já se nenechal zaleknout, říkám, že nemáme peníze a tak
si vystoupíme na další zastávce, jenže Romek se zlomil načež vytáhl 50
eurovku, která odpovídala jízdě, prý by to stálo normálně 80 euro pro
oba, ale že jí 50 bude stačit, no kurva cože!! Na přejezd 165km dát
takový balík peněz, uf!! Já bych ji nic nedal, to se později osvědčilo
na zpáteční cestě, způsob jak je vlastně jednoduché cestování po Dánsku
vlakem na černo. Tahle trasa byla dražší pomalu než celá spolujízda, za
tu jsme každý dali tuším 40 euro za hlavu v rozmezí 800 km. Ve vlaku je
pohoda, vedle nás se snažíme opít muslima, který drží ramadán, ani kapku
alkoholu a upřímně musím říci, že tento chlapík je celkem veselé kopy,
tím chci říci, to popírá fakta, co vše o muslimech koluje. My vykalíme
všechny lahváče, zanedlouho je hlavní stanice Kodaň, ptáme se lidí kudy
kam, až nakonec nám velmi milá holčina na telefonu v autobuse
vysvětluje, ukazuje mapu kudy kam, je vidět, že nejsme v Čr, lidi jsou
vysmátý a hlavně ochotný, taková větší pohoda tu panuje, nikdo se moc
nekouká přes prsty, celkově jsou tady lidi více uvolněný. Konečně
nacházíme cestu, po lehkém bloudění asi 30 minut busem městskou dopravou
a jsme tam, samozřejmě na černo, bez lístku, hehe. První kapela začala
hrát v 19:30, my dorážíme na místo někdy o kolo 9 hodiny, utekla nám
kapela LAPINPOLTHAJAT z Finska, v který hraje starý známý Jukka ze
SOTATILA, RIISTETYT. Druhý den pak spolu sedíme u jednoho stolu a
chlastáme společně jakousi bárku dánského piva, to že jsou Fini v
chlastání na výsost dobrý o tom se nemusím více rozepisovat. Vlastně
prošvihnu další kapelu, kterou jsem chtěl vidět, byli to Mexičani
COACCION. Těm bookuje celý turné Agi punk, řidiče jim dělá druhý
kytarista z KONTATTO, takže máme opětovné setkání, zase někde jinde v
Evropě, posledně to byl Berlín Kopi pankárna. Já prolítávám distra a
hned z kraje se na mě culí Angela zpěvačka z kapely BARCELONA nebo její,
dřívější již rozpadlá raw noise punk šrotovina FIZMEZA 10, probíhá
objímání, opětovné setkání je na místě, ( jednou jsme spolu letěly
stejným letadlem na trase Barcelona - Praha, tam jsme měli možnost se
seznámit, poznat více osobně,) hned vedle stojí Tete ex DESTINO FINAL,
INFAME nebo nynější SUICIDAS atd.. S osazenstvem celé kapely, takže se
všichni hezky přivítáme, včetně Bernata z ORDEN MUNDIAL. S Romkou si
hodíme věci za distro a jdeme poklábosit se známýma a hlavně taky
zaběhneme pro nějaké piva, těch známých je tu kurevsky hodně, já to tak
typuju na 40 lidí plus mínus, většinou tu je hromada pankáčů ze západní,
Evropy, osobně se tu setkávám, se známými punx z Německa - Berlína, z
Barcelony, z Finska, Švédska, Anglie, Itálie. Namátkou Patricia z
BELGRADO, SECT, Linda ze Stockholmu s Hanzem z RANDOM BLACKOUTS. S Padde
z INSTINCT OF SURVIVAL nebo Matteino z CANCER SPREADING atd...
No
prostě taková rodinná sešlost, hodně z Barcelony jsou tady squateři,
punx, včetně Zdenála rodilého Slováka, s lidmi s kterýma jsem byl letos
na jednom baráku na Santa Coloma, takže fakt pohoda. Jdu pro piva
jenomže až v obchodě zjišťuji, že se nedá platit eury, no to je na
hovno, ale mám štěstí, protože potkávám kytaristu z EARTH CRUST
DISPLACEMENT, ten semnou mění dánský prachy za eura, takže beru piv co
to jde.
 | |
| BARCELONA (Spain) |
Dánská koruna vypadá jako jakýsi přívěšek na krk, zdobená mince v
které je uprostřed díra, to mě fakt pobavilo... Mezitím začínají hrát
IMPALERS, jenomže sál je tak narvaný, že se nedá jít dovnitř, absolutně
narváno, do toho potkávám Oscara s Tiffen, takže objímačka, kecačka a
hlavně chlastačka. Po nich nastupuje kapela BARCELONA, raw hardcore punk
řezanice nynějších Barcelonských kapel, typu ATENTADO, GLAM, FIRMEZA 10
nebo DESTINO FINAL. Další dvě poslední kapely po mě nikdo nesmí chtít,
protože to už kalím se známýma a vlastně jsem ve svém živlu, no paráda!
Byli to AJAX ze států a místní NIGHT FEVER. Ulehám kdesi za barem, ráno
se probouzím totálně dezorientovaný absolutně zmatený, nevěděl jsem kde
jsem, totální kolaps.
 | |
| ORDEN MUNDIAL (Spain) |
Sobota 20. Června 2015
Po šíleném kolapsu lítám po dvorku a nevím, kde jsem, hodně nepříjemný pocit, tohle se mi stalo v tak velkém měřítku poprvé a zrovna tady v Kodani. Hold Chlast je slast, cirka 5 dlouhých minut mi trvalo, než jsem se zorientoval, totální kolaps paměti. Doufám, že to bylo naposledy, nic příjemného. Jdu dát vyprošťováka, mezitím venku potkávám, známý Švédy, včetně jedné Češky, sorry, ale jméno jsem zapomněl, každopádně se známe z Prahy, když ještě bydlela v Praze nebo z mého festu More Noise For Life, který s Jardou (Slavery) Navštěvovali. Super setkání, načež mi dává, aniž bych chtěl hromadu kováků - plnou hrst, ať si je užiju., díky moc! V přepočtu na naše to může být tak 200 - 300kč, to je hustý. Jdu navštívit krámek s pivem a s pečivem, paráda, později zjišťuji, jak se tu dají vracet v automatu plechovky za prachy, co ještě více si přát hehe. S holčinou kecáme, mluví o tom, že bydlí v Bristolu, taky o tom jaká je tam šílená nuda. Stára základna DISORDER a AMEBIX, vykravatované smetánky, který celý život žili v hotelích a jedly kaviáry, jasný ha, ha. Její starej brousí o beton dno plechovky, tak aby odjebal dno a dal nažrat psovi, s tím, že mám u sebe ocelový nůž ho zřejmě vůbec nezajímá. Po chvíli se střetávám s Gianluca z NAILBITER atd... Ale také s Robinem z PISS, který měli letos hrát na festiválku. Snad příští rok, tedy už letos (2016) to možná vyjde i když s jeho komunikací to bude úspěch, protože Patricie se vrátila zpět do své rodné hroudy, Španělska, o to bude složitější dostat je na fest. Dále se tu setkávám s dalším cestovatelem, dobrodruhem a milovníkem finského punku, Matesem / Ismit, který sem přijel jako dobrovolník, to je zde také možné pracovat jako dobrovolník na festu. Dobrý je více patrový barák, kde spí kapely, já jsem tam spal dvě noci, mají tam klasický zázemí s velkou kuchyní, takže paráda. Ještě jsem se nezmínil o vstupným na tři dny = 30 Euro, na den mají 10 euro, to je na zemi jako Dánsko normální. Je tu možnost koupit si vstupný na každý den, nebo na ráz na tři dny. S Romkou volíme variantu na tři dny na ráz. Vždy mě na západě fascinovalo a svým způsobem inspirovalo jak jim to vše klape, zkrátka je tu silná komunita punx, což se o česku moc říci nedá. Pivo na baru 0,3 za 1,5 euro, to je celkem dost, takže volím pivo vedle v obchůdku, za levno, klasika. Už začíná opět večer s první kapelou LESION z Dánska, v brožuře píšou tohle "Filthy up-tempo punkrock with so-cal vibey licks." No nevím já stejně všechny kapely skoro prokecám a piju s přáteli o sto šest, mimo jiné potkávám Cesara - mexikánce, který bydlí v Berlíně, taktéž zpěváka z kapely INDIAN NIGHTMARE, takže jízda může začít, stylem KUROPUNX, který pořváváme nahnojený po celou dobu festivalu ha, ha. O kousek dál se svým distrem Not Enough tu potkávám Oscara z CRUTCHES z Malmo, který vypráví jakousi historku svým přátelům, co mě ale sere, prosírám tyhle dvě kapely, který jsem chtěl fakt vidět LIFE FUCKER z Německa, kde zpívá zpěvák DROMDEAD, nebo kytarista SECT v jedné osobě, který se přestěhoval na nějaký čas do Německa, dále v kapele hraje na kytaru, známý ksicht z Lipska, v Čr hrál s jeho jednou kapelou tehdy na punx pikniku v Siřemi u Blšan, už nevím název kapely, byl to rok 2009. Druzí jsou MAAILMANLOPPU odkud než z Finska. BLOOD SUCKERS, ne ty pankáči z Ruska, s kterýma byla dobrá partie na posledním Play fastu, (doufám, že brzy něco opět spunktujete, play fast pro mě osobně byl jeden z nejlepších festivalů v ČR v D.I.Y. duchu, sám jsem nevynechal ani jeden ročník. Škoda jeho zániku, blbý, že většina lidí z Čr jsou uprděnci, líný vytáhnout prdel dál než je jejich okolí, z tohoto jdou na mě vždy akorát mrákoty, co na to říci, když se nepodporuje místní D.I.Y. punk.) Dalšího koho potkávám, cestovatelku z Maďarska Orsi, která cestuje všude možně po Evropě, jenom ve své zemi se moc nezdržuje. Skvělí setkání, pár dní jsem spal letos u ní na squatě v Barceloně, který otevřela ještě s pár lidmi koncem roku 2014, ten squat se jmenuje Casa Piano a leží na Santa Coloma. Posledně jsme se potkaly v květnu v Berlíně na festivalu CARNIVAL OF SUBCULTURE a teď tady... Na řadu jdou ORDEN MUNDIAL z Mallorky, ty jsem viděl 2 x v Barceloně s odstupem 2 let, jejich třetí vystoupení jede jako vždy na plno, energetický raw punk v podání, současných, španělských kapel, lehce ovlivněno starým Japonskem a Finskem. Zvěří se, skáču párkrát z pódia a zkrátka bordel pogo, tak jak to mám být. Po nich se jdu provětrat, celkově jsem nějak znavený, málo spánku, hodně chlastu, teda piva, tvrdý při mém štěstí skoro vůbec žádný nebyl. U schodů do sálu jede na zemi partie, osazenstvo z Anglie a Řecka, takže se rozpovídáme s Romkem, já mezitím o metr vedle tuhnu přímo na kanále, zdravý spánek ha, ha, spím asi dvě hodiny, to musel být pěkný pohled, pankáč spící na kanále, po dvouhodinovém spánku, zjišťuji, že jsem projebal NO PROBLEM z Kanady a DIE raw distort hardcore punk z Anglie, dojdu na poslední vál, docela škoda, protože tohle jelo fakt na plno! Kytarista tam házel hodně krutý věci. Na velkém sálu jsou poslední kapelou AGENT ATTITUDE ze
Po šíleném kolapsu lítám po dvorku a nevím, kde jsem, hodně nepříjemný pocit, tohle se mi stalo v tak velkém měřítku poprvé a zrovna tady v Kodani. Hold Chlast je slast, cirka 5 dlouhých minut mi trvalo, než jsem se zorientoval, totální kolaps paměti. Doufám, že to bylo naposledy, nic příjemného. Jdu dát vyprošťováka, mezitím venku potkávám, známý Švédy, včetně jedné Češky, sorry, ale jméno jsem zapomněl, každopádně se známe z Prahy, když ještě bydlela v Praze nebo z mého festu More Noise For Life, který s Jardou (Slavery) Navštěvovali. Super setkání, načež mi dává, aniž bych chtěl hromadu kováků - plnou hrst, ať si je užiju., díky moc! V přepočtu na naše to může být tak 200 - 300kč, to je hustý. Jdu navštívit krámek s pivem a s pečivem, paráda, později zjišťuji, jak se tu dají vracet v automatu plechovky za prachy, co ještě více si přát hehe. S holčinou kecáme, mluví o tom, že bydlí v Bristolu, taky o tom jaká je tam šílená nuda. Stára základna DISORDER a AMEBIX, vykravatované smetánky, který celý život žili v hotelích a jedly kaviáry, jasný ha, ha. Její starej brousí o beton dno plechovky, tak aby odjebal dno a dal nažrat psovi, s tím, že mám u sebe ocelový nůž ho zřejmě vůbec nezajímá. Po chvíli se střetávám s Gianluca z NAILBITER atd... Ale také s Robinem z PISS, který měli letos hrát na festiválku. Snad příští rok, tedy už letos (2016) to možná vyjde i když s jeho komunikací to bude úspěch, protože Patricie se vrátila zpět do své rodné hroudy, Španělska, o to bude složitější dostat je na fest. Dále se tu setkávám s dalším cestovatelem, dobrodruhem a milovníkem finského punku, Matesem / Ismit, který sem přijel jako dobrovolník, to je zde také možné pracovat jako dobrovolník na festu. Dobrý je více patrový barák, kde spí kapely, já jsem tam spal dvě noci, mají tam klasický zázemí s velkou kuchyní, takže paráda. Ještě jsem se nezmínil o vstupným na tři dny = 30 Euro, na den mají 10 euro, to je na zemi jako Dánsko normální. Je tu možnost koupit si vstupný na každý den, nebo na ráz na tři dny. S Romkou volíme variantu na tři dny na ráz. Vždy mě na západě fascinovalo a svým způsobem inspirovalo jak jim to vše klape, zkrátka je tu silná komunita punx, což se o česku moc říci nedá. Pivo na baru 0,3 za 1,5 euro, to je celkem dost, takže volím pivo vedle v obchůdku, za levno, klasika. Už začíná opět večer s první kapelou LESION z Dánska, v brožuře píšou tohle "Filthy up-tempo punkrock with so-cal vibey licks." No nevím já stejně všechny kapely skoro prokecám a piju s přáteli o sto šest, mimo jiné potkávám Cesara - mexikánce, který bydlí v Berlíně, taktéž zpěváka z kapely INDIAN NIGHTMARE, takže jízda může začít, stylem KUROPUNX, který pořváváme nahnojený po celou dobu festivalu ha, ha. O kousek dál se svým distrem Not Enough tu potkávám Oscara z CRUTCHES z Malmo, který vypráví jakousi historku svým přátelům, co mě ale sere, prosírám tyhle dvě kapely, který jsem chtěl fakt vidět LIFE FUCKER z Německa, kde zpívá zpěvák DROMDEAD, nebo kytarista SECT v jedné osobě, který se přestěhoval na nějaký čas do Německa, dále v kapele hraje na kytaru, známý ksicht z Lipska, v Čr hrál s jeho jednou kapelou tehdy na punx pikniku v Siřemi u Blšan, už nevím název kapely, byl to rok 2009. Druzí jsou MAAILMANLOPPU odkud než z Finska. BLOOD SUCKERS, ne ty pankáči z Ruska, s kterýma byla dobrá partie na posledním Play fastu, (doufám, že brzy něco opět spunktujete, play fast pro mě osobně byl jeden z nejlepších festivalů v ČR v D.I.Y. duchu, sám jsem nevynechal ani jeden ročník. Škoda jeho zániku, blbý, že většina lidí z Čr jsou uprděnci, líný vytáhnout prdel dál než je jejich okolí, z tohoto jdou na mě vždy akorát mrákoty, co na to říci, když se nepodporuje místní D.I.Y. punk.) Dalšího koho potkávám, cestovatelku z Maďarska Orsi, která cestuje všude možně po Evropě, jenom ve své zemi se moc nezdržuje. Skvělí setkání, pár dní jsem spal letos u ní na squatě v Barceloně, který otevřela ještě s pár lidmi koncem roku 2014, ten squat se jmenuje Casa Piano a leží na Santa Coloma. Posledně jsme se potkaly v květnu v Berlíně na festivalu CARNIVAL OF SUBCULTURE a teď tady... Na řadu jdou ORDEN MUNDIAL z Mallorky, ty jsem viděl 2 x v Barceloně s odstupem 2 let, jejich třetí vystoupení jede jako vždy na plno, energetický raw punk v podání, současných, španělských kapel, lehce ovlivněno starým Japonskem a Finskem. Zvěří se, skáču párkrát z pódia a zkrátka bordel pogo, tak jak to mám být. Po nich se jdu provětrat, celkově jsem nějak znavený, málo spánku, hodně chlastu, teda piva, tvrdý při mém štěstí skoro vůbec žádný nebyl. U schodů do sálu jede na zemi partie, osazenstvo z Anglie a Řecka, takže se rozpovídáme s Romkem, já mezitím o metr vedle tuhnu přímo na kanále, zdravý spánek ha, ha, spím asi dvě hodiny, to musel být pěkný pohled, pankáč spící na kanále, po dvouhodinovém spánku, zjišťuji, že jsem projebal NO PROBLEM z Kanady a DIE raw distort hardcore punk z Anglie, dojdu na poslední vál, docela škoda, protože tohle jelo fakt na plno! Kytarista tam házel hodně krutý věci. Na velkém sálu jsou poslední kapelou AGENT ATTITUDE ze
Švédska, ty mě
také utíkají, protože komu se chce pořád mačkat v sále, celkově být
zavřený vevnitř jak sardel, všechno prokecávame venku se známýma,
takováto sešlost je nad míru fajn. Vedle v malém sálku se připravuje na
konečnou štaci DJ Josefinek a Erik, pouštějí hity všeho možného, tímto
sleduju konečnou závěrečnou atmosféru sobotního dne, pohodička. Jdu spát
nahoru na matrace do místnosti pro kapely, fasuju jedno lože, vedle mě
spí borec z Itálie z kapely CALL THE COPS, oni hrají v neděli pod mostem
na agregát na punx pikniku. Jsou to hodně v pohodě týpci, vlastně se s
nimi letos ještě setkávám na Slovensku na FFUD FESTU v Sereďi a opětně v
jejich domovině v září v Bologna na SEPTEMBER TO DISMEMBER festu,
hodně dobrý festiválek v Itálii.
Neděle 21. Června 2015
Celý fest byl naprosto super, kapely, včetně lidí, přátel, které jsem opět viděl a seznámil se s novými, nákup a výměna desek šli teď o něco stranou, těch si užívám po zbytek roku celkem dost. Voláme si s Romkem, on jel s Finy na nádraží, kdežto já jsem tam zůstal. Saša z Berlína my ukazuje cestu kudy ven, protože hlavní vchodový dveře byli zavřený, tak jdu zadními, jedu busem směr nádraží tam se setkávám s Romkem, čeká nás zásadní úkol, dostat se zpět do Čr, původně byl plán takový jet spolujízdou zase na zpět, jenomže žádná jiná se v tento čas nenaskytla, ptal jsem se více lidí na místo v autě pro dva, alespoň do Berlína, ale nešlo to, všichni měli většinou plno, ono jet takový kus v přeplněném autě si nikdo nelajsnul, jsou za to pokuty jako kráva, hlavně v Dánsku. Takže sháníme po Kodani autobusový nádraží, protože vlaky jsou extrémně drahý. Autobusový nádraží se nám moc nedaří najít, hledáme ho půl dne, konečně když ho najdeme, tak zjistíme, že se nedá na přepážce koupit jízdenka do Čr, ale pouze předem přes internet, nebo v depu, tak si říkáme, že jsme pěkně v prdeli! Nakonec jsem našel na internetu jednu spolujízdu z Odense až do Prahy druhý den, volám dotyčnému, vše je domluveno na 5 ráno, takže máme zřejmě vyhráno. Řešíme jak se dostat do Odense, tak aby nám peníze vyšli na spolujízdu. Já volím variantu b) plán útěku a to jest jízda vlakem na černo. Z Kodaně jedeme vlakem zpět do Odense, Romkovy říkám, ať nechá mluvení na mě, vždy jim řeknu, že nemáme peníze, na to není potřeba nějak extra mluvit ha, ha. Do Odense to je nějakých 165 km, při naší smůle nejezdí v tento den zrovna žádný rychlík, takže to bude asi na dlouho. Mezitím je 8 Zastávek, vyhodí nás na třech zastávkách, jeden průvodčí se slovy, "no money no train". Průvodčí jsou tu celkem veselé kopy. Zastávky, kde nás všude vyhodily si už nepamatuju, to bych si musel zapisovat v den aktu. Každopádně vtipná situace byla barikáda na jedné zastávce na hajzlu, průvodčí rvala za dveře jak pominutá, my jsme se s ní přetahovaly o dveře, ale nakonec jsme povolily, aby na nás nezavolala poliše. V ten moment po otevření dveří se zalekla dvou divně vypadajících individuí, hlavně mého řetězu a zámku na krku ha, ha. Takže vyhazov a čekání na další vlak byl jasný. K večeru dorážíme do Odense a myslíme si jak máme vyhráno, ale opak je pravdou, přespáváme na nádraží, po 1 hodině ráno nás vyhazuje security na ulici, zavírají nádraží, takže spíme venku na lavičce přikrytý spacáky, celkem to jde, teplota v noci je nějakých 15 stupňů, takže cajk. Obejdeme koše, já vytahuju zeleninu s banánem, ráno si dáváme svačinku, takže pohoda.
 |
| Odense |
Čekáme v 5:00 před nádražím v Odesne tak jak jsme domluveni, v 5:15 mi přichází od řidiče esemeska, že má rozbitý auto, nejde mu elektronika a ještě další věci, takže jsme zase v prdeli, říkám Romkovi co se stalo, není z toho nadšený, kdo by byl, jsme hold smolaři, nacházíme místo na spaní, kde bychom ještě mohly dospat, vedle je park, kde si schrupneme, ponaučení pro příště, vždy se dopředu zeptat na stav auta. Hned naproti vedle nádraží je knihovna s internetem zdarma, super máme štěstí, v 9 ráno jdeme do knihovny, tam mrknu na internet, hlavně spolujízdy, nic se na tento den včetně dalších dnů z Dánska nenaskytuje. Dívám se a vypisuju vlaky. Varianta je taková, pojedeme busem, hromadnou dopravou co nejdál tak aby nás to vy fluslo na stop, zjišťuji busy, do jednoho nastupuji, řidička, mluví na mě kde mám lístek, já říkám, že nemám, a že mít ani nebudu, seru jim na to dávat 2-3 eura za chvilku svezení busem, eura si necháme na jindy, cesta je dlouhá pořád je to okolo 1200 km domů a nikdy nevíme co nás potká. Řekl jsem jí, že počkáme na jiný auto bus, autobus kde to nebudou řešit a taky jo, jedeme dalším, řidič nic neřeší. Vystupujeme u hlavní silnice, kde vidíme Lídl, před Lídlem se ptám nějakého chlapíka o dánský koruny, protože máme eura, který musíme nechat stranou, co když se naskytne spolujízda, jako záloha budou potřeba, nějaký borec mi dává 20 Dánských korun + ještě nám zbylo pár drobáků . Kupuji v Lídlu pečivo a červený fazole, úplně stejný suroviny jako u nás v Čr, s tím rozdílem, že tady stojí bochník chleba na naše 100,- mazec! Najíme se, napijeme, vedle u benzínky nás bere stop, nějakých 30 km s námi ujede, vyhodí nás na další benzínce s odpočívadlem pro kamiony, ptáme se po kamionech a lidech, nacházíme Slováka, který odjíždí naším směrem ale až ráno druhý den, uf to je moc čekání, takže jdeme dál stopovat. Daří se nám stopnout nějaký rockery v nablýskaném autě, ty nás odváží do města Fredericia, odtamud už jedeme jenom vlaky na černo až do Berlína to je 762 Km, musíme stihnout rychlík, který by nás vzal původně do Berlína, víme, že bez lístku to rozhodně neprojde tak rychle, mezitím je hafo zastávek na vyhazovy, nakonec ten rychlík nestíháme a osobáky to nemá smysl, takže se přemísťujeme osobákem do Koldingu, to jde bez vyhazovu, jsou to cirka tři zastávky. Tam musíme do 8 rána počkat na rychlík až do Berlína, alespoň na hranice se potřebujeme dostat do Flensburgu. V Koldingu sháníme nocleh, projdeme tohle malí městečko, zrovinka před obchoďákem nám jakýsi borec dá 100 dánských korun, v poměru jako kdybychom měli českou stokorunu a byli v ČR, no ty vole, super, miluju Dánsko a ochotu lidí, máme prachy na další jídlo, kupujeme zásoby na cestu a mezitím potkáváme nějakou milou Slovenu, která tu žije, ptá se nás kam jedeme, slyšela jak se bavíme česky, náhodička, se tu tak potkat, super holčina, ukáže nám městečko, hrádek a nabídne nám spaní u ní doma, takže jsme rádi. Nejprve jdeme k ní si dát věci, jenomže, záhy zjistí, že nemá klíče, její spolubydlící se vrátí domů až druhý den, no kurva, takže jsme bez noclehu, nakonec si usteleme na louce v jakýmsi parku u rybníku, kde plavou labutě. Jdeme se podívat na hrad za jejím kámošem, s Romkem balí brko a následně ho pálej, já se distancuji, pozdě k večeru se, se všema loučíme a jdeme na kutě.
Natáhnutý budík nás urguje na časné vstávání, takže jdeme na vlak, abychom stihli rychlík, ten nás nakonec vyhazuje v Padborgu, to jest nějakých 80 km, není to moc, ale už jsme skoro na hranicích s Německem. Odtamtud nastupujeme na osobák na Flensburg, kde nastupujeme na rychlík Hamburk, Berlín. V Padborgu jdeme do obchodu utratit zbývající dánské koruny, nakoupíme zeleninu a nějaký ty rostlinný pomazánky včetně kečupu, mají tady skvělí jídlo, ale na naše peníze hodně, hodně drahý. S českým výdělkem nemá smysl do Dánska jezdit. U tratě na popelnici leží dvě balení banánů, tak beru cirka 5 jich pro nás na cestu a zbytek tam nechávám. Konečně se dostáváme do Flensburgu do Německa, na hranici s Dánskem, kde nastupujeme na rychlík do Berlína. Dánsko máme za sebou, teď ještě to Německo, to už taková sranda nebude. V Dánsku mají jízdu na černo naprosto u prdele, mimo jiné, cestující se s tebou snaží bavit, komunikují, bez jakýchkoliv předsudků. V Německu už tak free lidi nejsou, nebýt hned z kraje první průvodčí v pátek v první den, která dělala bububu, tak musím říci, že Dánsko je naprosto volný stát ohledně jízdy na černo vlakem, neřeší pokutu, pouze ti řeknou a to doslova běž ven na další zastávce. Z Flesburgu jedeme rychlíkem do Hamburgu, přichází průvodčí se slovy, že si máme vystoupit další zastávku, já povídám Romkovy, pokud nepřijde a nevyhodí nás u té zastávky, tak na to sereme a jedem dál, nakonec byla změna průvodčí, ona si vystoupila a my jeli dál, následně jsme jí z vlaku zamávaly, vtipná situace, další průvodčí nic neřešila, nechtěla vidět jízdenku, takže pro nás vystupující stanice byla Hamburg. Mezitím vlak prochází celní policie, bez prohledávání se nás ptají odkud/kam jedeme a zdali máme u sebe nějaký zbraně a drogy, takže samozřejmě odpovídáme, že nemáme. Já měl u sebe Pepřák pro všechny případy, velký svírací nůž na chleba, říkáme jim, že jedeme z festivalu z Kodaně, jízdenky oni neřeší, takže jedeme dál směr Hamburk. Tam nasedáváme na rychlovlak - opravdu rychlovlak, který s námi ujede kus cesty až do Berlína, jednu jedinou zastávku, drahý vlaky, nejluxusnější a nejrychlejší vlaky německý společnosti DB Vertrieb. Vlak, který s námi ujede na ráz 290 km, paráda, my si zase ve vlaku děláme srandu, se slovy, vracíme se do degešova, kde bude cedule welcome to degešov, to jako česká republika ha, ha. Člověk přeci nemůže za to, kde se narodil že jo. Záhy netušíme, co se nám přihodí v Berlíně, průvodčí aniž by něco sebe více naznačil, na nás pošle fízly v Berlíně na zastávce, ty nám každému vystaví pokutu 163 Euro, kurva jebat piče jedny! Průvodčí byl ještě skoro náctiletý zmrd, který absolutně nepochopil naší situaci, když jsem mu říkal, co se nám stalo v Dánsku, rozbilo se auto, tudíž nemáme dostatek peněz na cestu a jedem bez lístku, on nekomunikoval, kdyby alespoň řekl, ať si vystoupíme na další zastávce, nebo kdyby alespoň něco naznačil, jenže on na nás zavolal cajty, kteří nám tvrdí, pokud to nezaplatíme, tak jednáme o trestný čin, zároveň si ofotí naše pasy, kde jim musíme napsat adresu, protože na pasu není uvedená kompletní adresa, právě na tohle jsme spoléhaly, ale nevyšlo to,... Před policajty to už nebyla taková prdel, jenže naše situace je vůbec nezajímá. My na tu pokutu sereme, ty svině ji poslaly opravdu po třech měsících, přišli nám dopisy obou ve stejný den, na mě později poslaly dokonce jejich právníka a vyhrožovaly sračkami o nezaplacení, větším penálem, dopisy byli psaný pouze v němčině, nic příjemného, shit! V Berlíně bychom se mohli ještě zdržet u kámoše na KOPI, ale jelikož jsme značně unavený, tak volíme variantu jít na stopa a jet domů. Romek je v prdeli s nervy, došli mu léky na stres, který bere od té doby co se vrátil z léčebny, tak řešíme lékárnu, kde je dokoupit, on říká, že to vydrží do Čr, jsme nasraný a říkáme si, že tu pokutu stejně nezaplatíme, opak je pravdou, nakonec nás k tomu donutily, pod výhružkami právní, německý instituce, nebýt posraný unie, tak mi můžou být německý úřady u prdele, ale hold jsme v tom, na druhou stranu to má něco pro i proti, mohu lehce cestovat (asi jediná dobrá věc, včetně posílání balíčku do ciziny), jenže zase člověk musí více respektovat jejich zákony, jejich úřady, v těch právních podmínkách je unie samo sebou na hovno. Jedeme metrem na výpadovku z Berlína na stopa směr Dresden. Nějací důchodci nás berou a vyhazují na dálnici cirka 20 km od Berlína, to nám moc nepomohli, zkoušíme tedy stopovat, jenže po hodině si nás všimnou policajti a vyhodí nás z dálnice, zákaz stopování pod pokutou x eur, naštěstí bez pokuty, to už by mě mrdlo mít další flastr, už se stmívá a my musíme najít něco na spaní, protože stop ve tmě nemá moc smysl. Hned vedle dálnice leží krásný místo na kempování, nasbíráme klacky na oheň a zabydlíme se pod stromy, ještě že neprší, protože jinak bychom byli v háji, trochu poprchává, to naštěstí není tolik, takže u ohně se to dá, dáváme kempink, jídlo pití co máme sebou ještě z Dánska.
Vstáváme dopoledne, nevím přesně v kolik, dáme lehkou snídani a mažem na stopa, je hic jako v prdeli, sháníme vodu, jdeme do vesnice, kde je jakási mototechna, točí nám vodu do láhve, takže paráda. Jdeme na stopa na vedlejší silnici, odtud nás po chvilce opět vyhazují benga, jiný benga než ti včerejší, tak tohle fakt nechápeme, proč jako, na dálnici nejsme, přecházíme na další, vedlejší silnici, dělám ceduli s nápisem Dresden a zhruba po hodině a půl nám zastaví matka se synem, před námi bylo obilí, mezitím, padají hlášky typu, "…absolutně vypitej s vodkou v ruce v obilí, tohle je crust" ha, ha a podobně, už nám z toho vedra, ne jen z toho začíná lehce hrabat. Stop nás veze nějakých dvacet kilometrů na další odpočívadlo-benzínku kamionů, tam potkáváme Čecha, který nás kamionem na žádost bere o jednoho více, já jsem slíbil, že budu ležet na zemi ve středu kabiny, vedle šajtrpáky, takže pohoda, bere nás až do ústí, i přesto, pokud by ho stopnuly bagouni - dálniční policie, zjistili to, tak má flastr jako kráva, opravdu díky, pomohl nám na maximum, cestou se bavíme, zdali nám pošlou pokutu za vlak z Berlína, nakonec poslaly. Cesta utíká příjemně, odpočíváme, po 3 hodinách jízdy nás vyhazuje v Ústí Nad Labem, takže pohoda, my jsme opět v Čr, zase ta zvláštní mentalita, která nám obou nikterak moc nevyhovuje, chci zpět. Nastupujeme v Ústí na nádraží směr Pardubice, Brno atd... Já vystupuji v Pardubicích a jdu za ségrou a synovcem. Romek jede do Hradiště, cestou ve vlaku bere vychlazeného budvaru, paráda, ve vlaku s námi jede jakýsi typ, kterému vyprávíme příběh, cestování vlaky na černo, co jsme teď zažily, je vidět, že ho to baví a se slovy odpovídá "máte fakt dobrý příběh a zážitky" Jo to bylo až na pár detailů, kde bych se nejraději odstřelil na měsíc, hlavně to byla nejistota, čekání, únava, hlad s občasnou žízní, no prostě cestování, chápete už jak se cítí utečenci, stokrát hůř, oni se na rozdíl od nás nemají kam vrátit! Celkem za rok 2015 jsem projel 7 států jako Španělsko, Francie, Itálie, Německo, Dánsko, Rakousko a Slovensko, najel okolo 8000 km, křížem krážem a strávil u toho 4 měsíce včetně 7 Festivalů - zážitky. Cestování z (ne jenom) Dánska mě/nás posunulo zase o kus dál, životní zkušenosti ať špatný či dobrý, všechno to jsou také zkušenosti. Určitě bych cestování doporučil více punx, zejména těm, co sedí celý dny u "tvářekniha", ti kteří nejsou schopný sednout na šalinu, jet ve svým městě na koncert. Po tomto si člověk začne leda s čeho více vážit a tím si vytvářet větší nadhled, takže příště zase odněkud ji nud.
 | |||
| DAILY RITUAL (Singapur) |
 | |
| ORDEN MUNDIAL |
 | |
| BARCELONA |
